Jak se létá F1A

Tento článek jsem nenapsal vlastní rukou a hlavou, ale našel na webu některého z příznivců volného letu. Protože jsem potřeboval přesně něco takového také na své stránky, dovolil jsem si základ použít a mírně upravit pro potřeby tohoto webu. Je jasné, že podobně se létá také spousta jiných kategorií, například F1A a A3. Ty bychom  nemuseli, vzhledem k časům používaným pro jednotlivá kola, považovat za tak náročné, ale záleží na počasí a technice. Jeden nikdy neví,

Jak se tedy létá F1A? Létání s volnými větroni je sport jako každý jiný. Na rozdíl od fotbalu, který dnes hraje každý pologramotný jedinec, není tento sport tak všeobecné známý. Závodníky, kteří to v tomto sportu někam dotáhli, neobletuje televize ani redaktoři novin. Nepředhání se množství sponzorů a netočí se s nimi reklamy za milionové částky. Patří jim však bezpochyby uznání každého, kdo o tomto sportu něco ví a kdo si alespoň jednou v životě zkusil vytáhnout model na oblohu.

Jako většina sportů, je i létání s F1A neobyčejně fyzicky náročné. Na tělesné připravenosti závodníka velmi záleží. Na soutěžích se létá většinou na 7 hodinových kol. Během tohoto kola má každý soutěžící právo na jeden let. Model se vytahuje pomocí vlečné šňůry délky 50 metrů. Po odpoutání modelu časoměřiči začínají měřit dobu letu. Ta se měří pouze po dobu předem stanoveného maxima (obvykle bývá 1. kolo 210s a další 180s). V případě, že více soutěžících nalétá všechna maxima přichází nejdramatičtější část soutěže, rozlétávání (fly-off). Zde již jde o konečné pořadí na prvních místech a maximum se prodlužuje většinou o další dvě minuty. Pořadatel stanoví desetiminutový pracovní čas během kterého musí všichni soutěžící se shodnými časy odstartovat. V případě že i tento čas nalétá opět více závodníků následuje další kolo s ještě delším maximem. Rozlétávání na dlouhé časy většinou probíhá v podvečer nebo brzo ráno aby se zamezilo vlivu termiky (stoupavých proudů) a nefoukal silný vítr. Základním předpokladem je tedy uletět sedmkrát maximum. Jedinou možností, jak toho docílit, je pokaždé model vypustit do termiky. Přes den se totiž vedle stoupavých proudů tvoří i klesavé ve kterých se maximum naletět nedá. Jak ovšem zajistit aby byl model vypuštěn v ten správný okamžik? Důležitou součástí modelu je háček umožňující krouživý vlek a časovač. Vlečná šňůra je pevně připevněna k háčku což umožňuje kroužení s modelem na šňůře. Takto muže závodník kroužit třeba i deset minut než najde tu správnou termiku. Termika se většinou pozná tak, že model v kruhu tolik neklesá a je větší tah ve šňůře. Poté závodník model vystřelí (odpoutá od vlečné šnůry). Toho docílí rychlým rozběhem, aby dodal co největší energii modelu a při tom otevřel háček. Aby modely vydržely takové namáhání jsou dnes závodní stroje vyráběny výhradně z kompozitových materiálů (vlákna: uhlík, kevlar, sklo + epoxidová pryskyřice). Poznamenejme ještě, že dnešní závodní stroje jsou také obvykle napěchovány mikroprocesorovou elektronikou ve funkci časovače vyhledávacího systému, naklápění křídla, výškoměru atd... Po odpoutání od vlečné šňůry již model letí sám (většinou v pravotočivých kruzích). Po uplynutí maxima je potřeba aby model, pokud ještě letí, také úspěšně přistál. To má na starosti časovač, který vyklopí (tvz. "vykopne") výškovku do velkého úhlu. Tím model přejde do ploché vývrtky, ve které již rychle klesá k zemi. Model není během letu nijak řízen, je unášen větrem a při velmi silném větru a termice nejsou výjimkou vzdálenosti dvou až čtyřech kilometrů během jednoho kola!. Při bezvětří zase modely létají téměř na místě. Závodník musí v každém kole pro model doběhnout a včas se vrátit, aby mohl letět v dalším kole. V případě nouze však může letět s dalším modelem. Je jasné, že kromě dobré fyzické kondice závodníka je potřeba také dostatečně velká plocha na soutěžní létání. Těch není v ČR mnoho a dalo by se vypozorovat, že stále ubývají. I přesto se jich ještě několik najde. Například letiště Hořice, vojenské záložní letiště Všechov (u Tábora). Zatím se také stále létá na velkých polích jako jsou ve vesnicích Senice na Hané (u Olomouce) nebo Borotice (u Znojma). Ještě připomeňme, že v této kategorii jsou modely omezeny váhou a plochou. Minimální váha je 410 g a max. plocha je 34 dm2.