Zpověď o F1A

Vím, že nic nevím, tvrdil kdysi nějaký řecký filosof, tuším Sokrates. Když jsem někdy počátkem roku 2003 začal nadšeně zkoušet v počítači namalovat model F1A, cítil jsem se podobně. Tyhle velké a majestátně kroužící modely se mi líbily už dávno. Na světový pohár jsem je chodil s tátou okukovat už od svých dětských modelářských začátků a přiznávám, že zlatým hřebem byla vždy klobása ve stánku na letišti. Náhodného čtenáře upozorňuji, že za následujícími několika jednoduchými řádky je schovaná obrovská spousta mého času a času mého táty. Také několikaletý vývoj podpůrných technologií a přípravků, které si například v hračkárně nekoupíte. V neposlední řadě ověřování výrobních postupů, které vám málokdo prozradí. Je to pochopitelné, protože každý si chce uchovat alespoň nepatrný náskok před ostatními. Čtenář pravidelný a věci znalý ví o čem to mluvím.Čtenář náhodný si může přečíst o F1A na tomto místě.

Když na počítačovém rýsovacím prkně vznikal DAN-1, měl jsem první kompozitovou konstrukci už za sebou. Technologii jsem ověřoval na menším modelu F1H. Absenci zkušenějších konzultantů v bezprostředním okolí nahradil p. Tomáš Maršálek. Většinou dálkově e-mailem, někdy jsme se potkali i na letišti. Existují modely osvědčené a vyzkoušené. Nerad přesně a bezhlavě opisuji. Vznikl tedy vlastní model opírající se o dostupné konstrukce Ivana Tregera, Viktora Čopa a podobné. Profil byl použit dodnes nestárnoucí Be6356b, samozřejmě modifikovaný k obrazu svému. Trup byl celobalzový s překližkovými bočnicemi a na spodní straně důsledně laminovaný skelnou tkaninou. Zalétávání, vlastně úplně přesně řečeno, seznamování s vlastnostmi velkého modelu trvalo prakticky celý rok, ale bylo úspěšné. Výsledky z kontrolní soutěže juniorů a světového poháru ověřily životaschopnost tohoto návrhu. Pro ty, jež v této chvíli nahlíží do výsledkových listin, upřesním, že pád za necelých 8 minut při desetiminutovém rozlétávání a tím pádem posun na 6. místo byl způsoben časovačem k.O. Co nadělám. Tak snad někdy příště!

Protože se se předešlá konstrukce z mého pohledu osvědčila jako nad očekávání létavá, rozhodl jsem se na stejných přípravcích a šablonách zhotovit v krátkém čase ještě jeden kus. Na ME juniorů do rumunské Suceavy jsem potřeboval v poměrně krátkém čase další spolehlivý stroj. Vznikl tedy DAN-2. Samozřejmě trochu upravený a vylepšený. Liší se od předešlého modelu krátkou kompozitovou hlavicí z dílny Tomáše Maršálka a také užší, méně "hmotnou" torzní skříní. Na ME juniorů vylétal 11. místo a na Českém poháru v Táboře 1. Zdá se tedy, že není také nejhorší. Mimochodem, na ME jsem se přesvědčil, že existuje propastný rozdíl v možnostech našich, tedy CZ modelářů, a těch ostatních Zejména v dostupnosti technologií, které, jak se zdá, pokud se jeden nesmíří s úlohou "křoví do počtu" pro našince mnohdy nedostupné. Hodnotím situaci zejména z pohledu studenta, který si nevydělává. Libovolný potenciální sponzor nahlíží na závodníky F1A jako na exotiku, která mu vložené sponzorské prostředky nevrátí. Orientuje se raději na fotbal i přesto že jsou všichni, kteří se kolem tohoto sportu točí, placeni více než královsky. Nebo, že by to byla jen místní výjimka?

V průběhu roku 2006 vznikal po chvilkách model DAN-3 (prostě nebyl čas - maturita, přijímačky atd...). Do bojů a vavříny tedy zatím nezasáhl. Byl zalétán až těsně před začátkem školního roku, během září. Má to být klidovka, do které bych v další variantě velmi rád konečně použil elektronický časovač. Hlavici jsem pro DANa-3 navrhl vlastní a samozřejmě kompozitovou. Předpokládám, že bude vyhovovat i pro většinu budoucích modelů.

Technické údaje o všech modelech, se kterými létám jsou k nahlédnutí ve Fotogalerii. Protože DAN-3 je v současnosti nejnovějším modelem, darma.cz/předkládám čtenářům v následujícím textu ještě několik fotografií ze stavby.