Hydroflyer z EPP

Z podivného hejbadla, vyhlížejícího na videu jako běžný katamaran se směšně malým motorem brázdícího poklidnou hladinu rybníka a starujícího z vodní hladiny do akrobatických obratů, jsem byl nadšen. Představa jak v zimě elegantně sviští prašanem, v létě se dostane lehce přes posekaný trávník a nepoškodí ho třeba ani betonové parkoviště, neměla také chybu. Co na tom, že něco takového již některé firmy nabízí. Při domácích zkouškách materiálu EPP (zvědavost je zvědavost), na který mnoho modelářů nedá dopustit (důvěřuj, ale prověřuj), jsem zkusil vyrobit podobné hejbadlo. Důvěrně mu říkáme Hydrouš, protože na i internetu je nazýváno nějak jako hydrofly, případně hydroflyer.

Původní plánek pochází odněkud z internetu. Je pochopitelně upraven podle potřeby, materiálu a konstrukčních zvyklostí. Myslím, že v současnosti je možné úspěšně vyGooglovat dva podobné plánky lišící se jen rozvržením prostoru pro umístění přijímače, akumulátorů, případně regulátoru.

Materiál EPP, dodaný firmou Čemech, se jevil jako neobyčejně měkký a pórézní. Proto byly vyřezané EPP polotovary zpevněny balzovými výztužemi.Opatřit si nějaký pevný a nebo alespoň pevnější EPP s nízkým zrnem se nepodařilo. Z čeho jsou vlastně některé modely vyráběny mi zůstává stále tak nějak záhadou.

Jednotlivé díly jsou většinou lepeny vteřinovým lepidlem. Koutové spoje a nepřesnosti v lícování dílů jsou vyplněny Styrolepem. Kabinka, tedy prostor pro umístění přijímače, regulátoru a akumulátorů, byl řešen jako otevřený. Je vyřezán z bloku EPP slepeného ze zbytků desky 10mm epoxidem. Držák motoru tvoří odřezek uhlíkové tyčky (zbytek po výrobě soutěžního modelu F1A), který je do tohoto bloku zalepen Styrolepem. Celek je tmelen šlehaným tmelem používaným ve stavebnictví pro tmelení prasklin a nepřesností sádrokartonových příčkách. Tento tmel je sice deklarován jako stále pružný a odolný proti vlhkosti avšak nepřežije přímý styk s vodou. Pokud budeme používat Hydrouše jako loď, je vytmelený a obroušený povrch potřeba ještě upravit nějakou vodostálou barvou. V našem případě byly využity běžné autospreje. Hodláme-li také jezdit po nějakém hrubším povrchu, je potřebné alespoň spodní části plováku olaminovat uhlíkovou, nebo skelnou tkaninou.

Osazení elektronikou vychází, jako většina jiných projektů, z toho co dům dal. Bylo tedy potřeba využít jeden dvoučlánek a jeden tříčlánek Lipol. Přes stejnosměrný pohon dnes již cesta nevede. Byl zvolen cenově přijatelny set RAY obsahující motor CD2826 a regulátor RAY18. Z testů několika vrtulí vyšla nakonec vítězně GWS 8/4,3. Celková hmotnost hejbadla včetně elektroniky a dvoučlánku Lipol se vyšplhala na nějakých 346g. S tříčlánkem je o trochu větší.

Těžiště je cca 100mm od "náběžné" hrany trupu. První pokusy a nějaké "zaplavání" (zalétání zní rozhodně lépe) proběhly 21.7. v podvečer. Ihned se projevila špatná ovladatelnost prakticky na všech rychlostech. Tedy nejen v režimu kdy je zadní část plováku ještě ponořena ve vodě. Hmmm, špatný odhad vyosení motoru. Také se konala jedna nedobrovolná koupel na závěr. Během seřizování, nadšeného pojíždění a zkoušek ovladatelnosti, zaplavila cákající voda elektroniku a ta přestala pracovat.

... vysušení, odbahnění (to znáte). Navíc ještě utěsnění silikonovým tmelem všude, kde to bylo možné provést.

Den druhý. Jemnější dolaďování vyosení přímo na břehu. Trocha mixování křidélek a nastavení exponenciál na směrovku. Super. V tomto okamžiku už Hydrouš docela obstojně klouže po hladině. Je přiměřeně citlivý na směrovky i na plyn. Trochu natáhnout a poletí. Druhou sadu akumulátorů vyjíždí taťka. Z celkem klidných osmiček se Hydrouš najednou odtrhává a směřuje rovně do rákosí. Na dotaz "Proč nezatáčíš?" mi dost naštvaně podává vysílač. "Co myslíš, že celou dobu dělám"?. Hydrouš nereaguje na směrovku a točí jen vlevo. Jeho poloha na hladině je poněkud podivná. Levý přední plovák je plný vody.

... vypuštění, vysušení, hledání otvorů menších rozměrů, zalepení, doosení motoru.

Chování Hydrouše na hladině lze popsat z pohledu leteckého modeláře jako trochu netypické. Na malých rychlostech se chová jako poměrně neobratná loď. Stejně jako u modelu letadla, má vliv správné vyosení motoru na rozsah a citlivost řízení. V okamžiku přidání plynu alespoň do poloviny se plováky ocitají nad hladinou a model začíná být velmi obratný, slušně řiditelný a dalo by se říci i hodný. Při řízení je potřeba si zvyknout řešit některé situace, při kterých by člověk intuitivně ubral plyn, přesně naopak. Přidat plyn, zvýšit rychlost a ostrou otočkou změnit směr tesně před překážkou vypadá velmi efektně, ale jinak to ani nejde. Včetně vabavení se jedná o poměrně lehké hejbadlo. Z toho vyplývá, že je sice velmi stabilní a patrně se jej nikomu nepodaří jen tak převrhnout, ale pouze za dostatečně nízkého větru, a nebo bezvětří. Silnější vítr jej může při kluzu nad hladinou lehce nadzvednout a převrátit. S akrobatickými návyky a rychlými reflexy můžeme mít v tomto okamžiku výhodu a život trochu jednodušší. Těm co běžně nelétají, mohu doporučit jízdu po klidné hladině.

Jak bývá na tomto webu zvykem, jsou technické podrobnosti včetně fotografií k nahlednutí ve fotogalerii.