Časovač pro A3

Před časem se mi doslaly do ruky dva kusy časovačů vyrobené z ruských samospouští a určených pro použití v modelech kategorie F1B. Jméno výrobce mi nic neříká. Na zadní straně bylo napsáno pouze latinkou IDEA. Cena časovačů za tuto "váhovou kategorii", tím myslím celkovou hmotnost 22g, se zdála otci ještě přijatelná s tím, že půjdou pro použití v modelech A3 upravit a jejich hmotnost se podstatně sníží. Já jakožto deváťák ZŠ bez vlastního tučného konta v bance, bych možná za cenu trochu vyšší koupil časovače raději hotové o maximální hmotnosti do 18 g ...ostatně dodnes mám pocit, že si touhle dodávkou pan Hořejší ze mne (nebo otce) nepatrně vystřelil!

Závěr byl tedy jasný, oba časovače upravit tak, aby se výsledná hmotnost jednoho kusu snížila alespoň na 15 g. Volba časovače, zejména na tak malý model jako je větroň A3 je při vážnějším zájmu o tuto kategorii také veličinou poměrně důležitou. Možná stejně jako volba profilu, zalétání nebo seřízení. Následující informace se mohou hodit zejména těm, kteří nemají bohatého sponzora na časovače Graupner, Robbe a nebo (v současnosti nejlepší) elektronická řešení.

Přistupme nyní k vlastní úpravě. Těm zkušenějším možná neprozradím nic nového, ale od nikoho z nich jsem podobný článek ještě nikde nečetl (a ve "Volném letu" už vůbec ne..).

• Začneme tedy pochopitelně opatrným rozebráním původního časovače na jednotlivé díly (je skvělé přitom nic neztratit). Následující obrázky ukazují zepředu a zezadu hodinový stojek bez předního i zadního krytu a hodinového pera. Rozebraný časovač s označením důležitých částí je na tomto obrázku.

• Obě čela, díly (1) a (2), mezi která jsou vsazena ozubená kola strojku časovače obrousíme na brusce asi na šířku 10 mm. Pokud plánujeme časovač použít v modelu A1 můžeme práci ukončit. Celková hmotnost bude představovat asi 18 g a další odlehčení nemusí mít pro A1 vždy smysl. Pro použití v kategorii A3 spočívá další odlehčení v odbroušení materiálu v těsném okolí jednotlivých "dírek" ve kterých se pohybují ozubená kolečka. Pracujeme opatrně jehlovými pilníky a výsledek by měl být asi takový jako je na tomto obrázku

• Původní kryt z umělé hmoty (3) obrousíme na "přijatelnou hloubku". (Původní kryt lze také úplně odstranit a lože pro hodinové pero časovače zhotovit ze slabého duralového nebo hliníkového plechu, stejně jako u časovačů fy Orel)

• Černě eloxovaný přední panel časovače rovněž obrousíme a opatříme novými otvory. Můžeme ho nechat v původním provedení, nebo stříknout barvou. Při povrchové úpravě barvením je pochopitelně vyšší přírůstek hmotnosti a je potřeba brát v úvahu i to, že barva musí byt odolná při běžném čištění  a údržbě časovače.

• Původní držák pružinových ramen časovače (5) nahradíme novým z duralového (hliníkového) plechu tloušťky 0,3 mm (vhodný materiál je například na plechovce od Coca-Coly) a přinýtujeme dvěma hliníkovými nýty nebo na druhé straně čelního panelu rozevřeme a přilepíme vteřinovým lepidlem

• Pružinové rameno (6) zhotovíme nové z pružinového drátu o průměru 0,8 mm. Původní provedení má nevyhovující tvar i průměr.

• Díl (4) můžeme klidně při sestavování vypustit a ušetříme další 0,2 g

• Díl (7) je pořeba před zpětnou montáží nepatrně zkrátit (nebo přidat podložku)

Přibližnou hmotnost některých částí shrnuje ještě následující tabulka

Celková hmotnost obou časovačů před a po úpravě

Úprava není zvlášť složitá a zvládnul jsem ji za jeden trochu zatažený až deštivý víkend v době, kdy se nedalo létat, ani jezdit na skateboardu. Součásti časovače jsou dostatečně robustní, práce s nimi vyžaduje jen trochu pozornosti a pečlivosti. Výsledek mého snažení je těchto obrázcích. Pohled shora a zboku.

Ptáte se proč takhle blbnu kvůli nějakým 7 nebo 8 gramům hmotnosti ??? Tak to se přihlašte jako sponzor, ať mám na časovač elektronický a  začněte číst pro jistotu od začátku (logical error).