O způsobu výroby pohyblivých ploch na směrovce (SOP) u volných modelů toho nebylo zatím napsáno příliš mnoho. Hlavně v té době, když jsem se sám před několika léty potřeboval s tímhle problémem vypořádat. Ani dnes jsem toho na Internetu mnoho neobjevil, v časopisech RCM a RCR také ne. Snad jen ve starém, čísle Mo 12/1975. Ale kdo z mladých zájemců o volné létání má doma k dispozici kompletní sbírku sešitů patřících nenávratně historii? Možná jsem nic nenašel také proto, že ti co to umí, považují právě tuhle problematiku za nepodstatnou maličkost a samozřejmost. Nebo, že by to tajili veřejnosti?! Vzpomínám na své začátky, kdy jsem méně nebo více nápadně okukoval na letišti modely těch, co věděli, co dělají a hledal jsem pro sebe upotřebitelné řešení. Protože podobně postižených začátečníků, jak jsem pochopil z některých e-mailů, může být i víc, vznikl následující článek.
Vynechme hned na počátku různé plastové závěsy Horst, MP Jet, Pelikán a jiné. Jsou pro naše účely příliš těžké. Tedy konkrétně pro použití ve volném modelu A3, A1 nebo A2. Zmiňuji se právě o těhto kategoriích, protože je sám létám. Neznamená to pochopitelně, že pro jiné modely nejsou dále popisované postupy použitelné. To záleží na zvážení každého modeláře jak pečlivě potřebuje hlídat váhu "zadní části" svého modelu.
Na obrázku 1 je poměrně jednoduchá metoda. Používal jsem ji u svých začátečnických A3 modelů Janek a Bubák. Jako spojovací materiál pro šití jsem viděl i zkoušel používat tenký silonový vlasec a nebo režnou nit (chirurgickou nit jsem nezkoušel). Silonový vlasec je trochu tvrdší a hůř se utahuje zvláště na měkké SOP. Režná nit běžné kvality je měkčí, lépe kopíruje tvar ve spojovaném místě, ale časem se trochu vytahuje a ztrácí pevnost (rozvádět úvahy o tom jak a čím ji lakovat či jinak impregnovat je asi na tomto místě zbytečné). Důsledkem je časem větší vůle pohyblivé části SOP, což může být v některých případech na závadu při seřizování modelu. Popsaný způsob je každopádně výrobně nenáročný a velmi vhodný pro "školní" modely, kde ještě tak nejde o špičkové seřízení jako o první výcvik zájemce volného létání.
Ve zmiňovaném čísle Mo 12/1975 jsem viděl také toto (obr.2). V praxi jsem tuhle metodu nikdy nezkoušel (neumím moc šít a na šicím stroji už vůbec ne).
Často se na různých soutěžích setkávám s uložením pohyblivé části směrovky mezi "pantíky" z tkaniny (obr.3). Je to metoda možná trochu pracnější, do jisté míry elegantní a plně funkční. Navíc, když modelář používá ještě lakovanou SOP v přírodní barvě, nejsou závěsy vůbec vidět.
Já používám u současných vlastních modelů způsob, který mi zatím plně vyhovuje. Je možná nejpracnější ze všech jmenovaných, ale výsledek je aerodynamicky nejčistší (modelář alespoň nevypadá jako tvor, jehož nejjemnější pomůckou je motorová pila a sekera). SOP také nemá snahu se časem a v průběhu stárnutí modelu kroutit. Lze to udělat přesně podle obrázku 4. Já jsem si postup trochu upravil k obrazu svému. Hlavně kvůli snadnějšímu opracovávání polotovarů. Výsledek je však stejný jako podle obrázku. A hlavně při tomto postupu nemusím tolik hlídat přesnost polotovarů. Myslím, že z fotek je to dostatečně jasné.
Na první fotografii je balzořízem zhotovený polotovar pevné a pohyblivé části SOP (od každého samozřejmě dva kusy). Jako spojovací materiál je doprostřed připraven proužek monofilu. Pečlivě jsou v tomto okamžiku (na rozdíl od obrázku 4) opracovány zatím jen hrany na styku pevné a pohyblivé části SOP.
Postupně přilepíme (např. vteřinovým lepidlem) zbývající díl pevné části ( foto 2) a pohyblivé ( foto 3).
Hotovo! SOP můžeme opatrně opracovat do požadovaného tvaru ( foto 4), obdařit ji správným potahovým materiálem a nebo jinak impregnovat proti povětrnosti ( foto 5). Nakonec vlepit do nějakého soutěžního brusu!
Daniel Šimek
Článek najdete také na RC mánii (29.07.2002).
Poslední aktualizace dne 24.3.2003 |
