Tato část vznikla vpodstatě samovolně. Během modelaření. Občas neseženu lepidlo nebo barvu, kterou mám už odzkoušenou a vyhovuje mi. To je život! Bude vyhovovat to co je momentálně k dostání? Co jsem to dopr... používal před rokem ? No a kdo by si to taky věčně pamatoval?
Možná, že se tyto poznámky budou někomu hodit. V žádném případě se nejedná o reklamu nějakého výrobku.
Je jich na trhu mnoho a každý, nejen modelář, má jistě odzkoušené právě ty své postupy. Při zjišťování vlastností a rozvaze zda se to nebo ono hodí pro to co právě potřebuji (jinými slovy, zda mám za něco utratit nějakou tu korunu), využívám katalogové listy a Internet. Za uspořádání bez "ladu a skladu" a terminologické úlety může jistě Váš prohlížeč. Problematika by byla jistě vhodným tématem pro chemika, ale k tomuto oboru mám dál než by se mi hodilo.
Herkules nebo Disperkol zná jistě každý už dlouho. Patří mezi skupinu lepidel nazývaných disperzní. Používají se všude a v hojné míře. Lepí se jimi nejen dřevo, papír, textil, kůže, korek, ale dávají se i do betonu, sádry apod. Např. v nábytkářství se používají místo něčeho čemu se ještě za dob mého dědečka říkalo kostní klih. Tato lepidla jsou tvořena vodní disperzí polyvinylu. Jedná se o hustou smetanově bílou tekutinu, která po zaschnutí ztmavne a zprůsvitní. Spoj je pevný, pružný a odolává vodě. Protože si i po zaschnutí uchovává tuto určitou pružnost, není vhodné používat ho ve větší vrstvě, nebo tam, kde by mohla být tato vlastnost na závadu. Lepený spoj je po nahřátí a napaření rozebíratelný. Správné lepení vyžaduje těsnější spáru a větší lisovací tlak. Zatížený patřičným závažím, nebo truhlářskými svěrkami stažený spoj je dobré nechat zaschnout alespoň 12 hodin. Na umytí znečistěného nářadí a štětců stačí obyčejná voda, ale pokud možno před úplným zaschnutím. Lepidla jsou nehořlavá. Výrobce je nedoporučuje vystavovat teplotám pod bodem mrazu a upozorňuje naomezenou dobu skladovatelnosti (výrobci uvádějí většinou 1 rok).
Internet říká, že angličtina používá pro podobné disperzní lepidlo výraz white glue nebo polyvinyl resin. Kvalitnější má být yellow glue (aliphatic resin), které u nás údajně není k dostání.
Někteří modeláři používají disperzní lepidla s úspěchem na jakýkoli model. Já je používám zatím na lepení balsových polotovarů hlavic trupu pro A3, F1H, F1A a také balzové trupy házedel. Na rozdíl od doporučení výrobce létám i v zimě. Zvlášť zimní liga házedel se běžně odehrává pod nulou. Vážný problém jsem nezaznamenal ani s omezenou dobou skladovatelnosti. Pouze v lahvičce staré asi tak 30 let (z dob otcova mládí) jsem objevil soužití lepidla s nějakou supersmradlavou plísní. Smrdělo, ale lepilo!
jako je Chemoprén a jemu podobná (Akapren, Robinol a další), se vyznačují velkou přilnavostí k různým materiálům s pórovitým i hladkým povrchem a rozdílnou tepelnou roztažností. Používáme je tedy tam kde je třeba lepit jinak obtížně lepitelné materiály (např. některé umělé hmoty a dřevo). Lepidla jsou pružná, odolávají vodě snášejí i dynamické namáhání. Vyrábí se různě hustá (plněná) pro různé účely. Jsou vhodné k lepení dřeva, organického skla, sklolaminátu, betonu, aj. Dobře se uplatňuje i při lepení umakartu a koženek na dřevo, beton, aj. Angličtina používá pro kontaktní lepidlo výraz contact cement.
Lepené plochy se, podle charakteru materiálu, zdrsní smirkovým papírem, případně odmastí a na obě se nanese tenká vrstva lepidla, která se nechá asi 10 minut zasychat. Pak se lepené plochy pevně stisknou. Je možné použít lisování.
Kontaktní lepidlo zůstává pružné i po zaschnutí a vytváří vždy poněkud silnější vrstvu výraznější barvy, což může být v některých případech na závadu. Při delším skladování lepidlo houstne a vysychá. Spoje některých nesourodých materiálů lze snadno rozlepit např. v toluenu, nebo ředidle C6000.
Ředěný Chemoprén extrém je velmi populární na lepení potahových materiálů Mylar, Airspan, aj. Opravy špatně držících, nebo nějak porušených potahů, kde potahový materiál již obsahoval lepivou vrstvu (např. Oracover, ...) Je obvykle doma k dispozici a je bezpochyby levnější než Balsalock. Ředit lze originálním ředidlem, které údajně neobsahuje Toluen a je tudíž zdraví neškodné, nebo Toluenem a za intenzivního větrání.
Kromě již zmiňovaného lepení různých potahů, s ním lepím také šablony např. na polotovary žeber. Spoj po opracování snadno rozlepím v toluenu, nebo ředidle C6000.
Přesněji řečeno z této obrovské rodiny se mohu zaměřit jen na dvousložkové epoxidové . První složka, pryskyřice, je průsvitná, bezbarvá, nebo má zlatohnědou barvu, která se po vytvrzení už nemění. Tužidlo má barvu obvykle různou. Od nechutně zelenožluté přes červenohnědou až po krásně modrou. Epoxidy vytváří tvrdé, velmi obtížně rozebíratelné spoje, které jsou pevnější, než v modelářské praxi lepené dřevo. Je možné ho barvit nebo míchat s plnidly do 50% objemu. Vlastnosti spoje se tímto pochopitelně poněkud změní.
Vytvrzený epoxid teplem měkne a namáhané spoje mohou povolit. Tam kde je tato vlastnost na závadu, je vhodnější použít jinou pryskyřici. Při delším skladování tmavne a houstne, tužidlo se chemicky rozkládá a znehodnocuje se.
Běžné epoxidy se vytvrzují do 24 hodin. Dnes jsou k dostání také epoxidy, které se vytvrzují do dvaceti nebo dokonce do pěti minut. Reakce s tužidlem je exotermická, tj. doprovázená vznikem reakčního tepla. Mícháme-li větší a velké množství epoxidu je potřeba nádobu chladit, aby nedošlo k samovolnému vznícení. Lze si na vzorku laciného epoxidu lehce ověřit, že takové samovznícení nechutně smrdí a vzniká poměrně dusivý dým.
Angličtina používá pro epoxidovou pryskyřici výraz epoxy resin.
Nevytvrzenou pryskyřici lze z nářadí (i rukou) smýt většinou acetonem, toluenem, xylenem a nebo ředidlem obsahující tyto komponenty.
Epoxy 1200 (371) je asi nejznámějším typem a dosud se úspěšně prodává. Je to málo tekutá, žlutohnědá pryskyřice. Výrobcem doporučená pro lepení a k přípravě různých lepících směsí a tmelů. Vytvrzuje se tužidlem s obchodním názvem P11. Tvrdost nastává po 24 hodinách. Proces lze urychlit zvýšením teploty. Použití ředěné "dvanáctistovky" pro laminování je v současnosti už anachronismus. Jedná se o relativně levné lepidlo. Používal jsem ho v dobách svých začátků na lepení namáhaných spojů u modelu Kiwi a Simplex. Dnes ho používám jen na přípravu PS šablon při výrobě kompozitových modelů.
Epoxy 531 (BG110) je řidší než předešlý. Vhodný pro výrobu forem a ruční laminování s tloušťkou stěny větší než jeden milimetr. Pro lepení nenáročných spojů je potřeba trochu naplnit s následným dotvrzením. Naplněný používám na přípravu PS šablon při výrobě kompozitových modelů.
Epoxy 15 (1505) se již nevyrábí. Novější a údajně shodných vlastností je Epoxy 512. Z pohledu běžného modeláře je velmi tekuté. Pro lepení je potřeba naplnit. Doporučená tloušťka stěny pro laminování je opět větší než 1mm. Stárnutím zanechává, stejně jako oba předchozí, nažloutlé skvrny, které se na modelu těžko zakrývají. Naplněný jsem také používal na přípravu PS šablon a zpevňování modelů tam, kde tolik nevadila vyšší hmotnost a žluté skvrny.
Eprosin T30 je silně naplněná a téměř nestékavá epoxidová pryskyřice tmavě hnědé až černé barvy vytvrzovaná P11. Doba vytvrzení při dvaceti stupních Celsia se pohybuje kolem 5 až 7 dnů! Díky vysokému obsahu plniva je vhodnější k tmelení než k lepení. Pozor, opět zanechává nažloutlé skvrny. Tam kde je to na závadu, raději použít něco jiného (viz dále).
Pětiminutový epoxid fy Alteco. Na obalu není bližší označení. Používám ho úspěšně několik let např. na tmelení pantů křidélek, výškovek směrovek, trupů k hlavicím. I při smísení obou složek ve správném poměru zůstává po dosažení provozní pevnosti delší dobu špatně obrobitelný přesto, že má plné pevnosti dosáhnout po 24 hodinách. Lze urychlit zahřátím.
L285 je pryskyřice fy MGS. Nejlepší co jsem měl zatím v ruce. Používá se, mimo jiné věci, pro výrobu skutečných letadel, takže pro účely modelaření vyhovuje s jistou rezervou. Je nestékavá, průhledná, neobsahuje rozpouštědla a plniva. Je určena pro zpracování a vytvrzování při pokojové teplotě (podle katalogového listu je to 23°C). Je určena především pro výrobu tvz. laminačních systémů CFK, GFK SFK. K vytvrzení je možné použít trojici tužidel s označením L285, L286, L287 a L500. Doba zpracovatelnosti závisí na tom, jaké použijeme. Ta první tři tužidla se dají údajně i míchat v libovolných poměrech.
Není levná. Tužidlo se mi projevilo jako poměrně choulostivé na skladovací teplotu a vzdušnou vlhkost. Výrobce upozorňuje na nutnost skladování v pečlivě utěsněných kontejnerech. Upozorňuje také na to, že při teplotách pod 15°C budou pryskyřice i tužidla krystalizovat. Tuto vlastnost mohu v plné míře potvrdit. Zejména tužidlo je na teplotu velmi citlivé. Zahřátím na teplotu kolem 60°C lze bílé krystalky eliminovat, ale barva už není tak nádherně a jiskřivě modrá. Postupné zakalování tužidla je známka, že je potřeba rychle zpracovat a nebo se s ním pomalu rozloučit a objednat nové.
LF je pryskyřice z mého pohledu shodné s předešlou, jen od jiného výrobce. Tuto vyrábí firma R+G. Také má super vlastnosti a také není levná. Je také určena pro přípravu laminačních systémů a ruční prosycování skelných, aramidových a uhlíkových vláken. Podle katalogových listů je trochu hustější než L285. Tužidla LF1, LF2 a LF3 se opět liší dobou zpracovatelnosti a jsou opět trochu choulostivější na skladovací teplotu a vzdušnou vlhkost. Vytvrzení nastává po 24 hodinách.
Vteřinová lepidla na bázi kyanoakrylátu představují moderní možnost lepení tam, kde jsou lepené materiály obtížně lepitelné, nebo kde je důležitá rychlost lepení. Jsou to bezbarvé, řídké, středně husté a husté kapaliny. Ty řídké mají vynikající vzlínavost a dobře zaplňují velmi úzké, vlasové trhliny. Na lepené plochy se aplikuje velmi malé množství lepidla (výrobci uvádějí jednu kapku na čtvereční palec) a lepené součásti stačí na několik vteřin pevně stisknout. Při práci je třeba zachovávat opatrnost, protože lepidlo během několika okamžiků slepí i kůži (prsty). Vteřinová lepidla je možno plnit speciálním mikrogranulovým plnidlem, které vytváří velmi tvrdou hmotu. Při lepení dřeva je spoj prakticky nerozebíratelný, protože lepidlo vsákne do pórů. Při delším skladování lepidlo houstne a vysychá.
Angličtina používá pro vteřinové lepidlo výraz cyanoacrylate glue nebo hovorově crazy glue. Někteří zahraniční výrobci vyrábějí speciální roztok na urychlení vytvrzování (akcelerátor).
Cartell - poměrně řídké, rádo vytéká nedokonalým uzávěrem. Po zatmelení uzávěru trochou pětiminutového epoxidu se dá úspěšně používat. Je laciné a vyhovující, používám na lepení všeho co vyrábím pokud nemám zrovna Flash a nebo ho nechci načínat.
Flash - vyrábí se v různých hustotách. Většinou používám střední a nebo husté. Zdá se zatím nejlepší z vteřinových lepidel, která jsem zatím používal.
Neměl bych na ně v žádném případě zapomenout. Mají své uplatnění především tam, kde je třeba lepit materiály, jejichž povrch se při lepení naruší (naleptá) rozpouštědly obsaženými v lepidle, zejména některé umělé hmoty (celuloid, polystyrén). Nejběžnějším typem tohoto lepidla u nás je Kanagom a L510. Rozpouštědlová lepidla vytvářejí nepříliš kvalitní, tvrdé spoje tmavší barvy. Angličtina používá pro rozpouštědlové lepidlo výraz solvent glue.
Někteří ředěným Kanagomem nebo L510 staví úspěšně modely dodnes. V dobách, kdy jsem chodil do modelářského kroužku jsem si na vlastní kůži zkusil, že jsou na opracování poměrně tvrdá,obě lepidla kroutí a deformují balsovou konstrukci a zase až tak moc spolehlivě nelepí. Proto je na modelaření už dnes nepoužívám.
Některé umělé hmoty je možno spojovat i bez lepidla po naleptání vhodným rozpouštědlem (aceton, perchlor, toluen). Rozpouštědlo je nutné předem vyzkoušet na vzorku lepeného materiálu.
Tuto metodu jsem používal před léty na lepení a tmelení těch několika plastikových kitů, které mám. Rámečky na kterých byly jednotlivé díly stavebnice jsem rozpustil v ředidle na Dentacryl. Podle hustoty vzniklé kaše jsem tím lepil nebo tmelil.
Poslední aktualizace dne 7.5.2003 |
