V této části osobních stránek bych se chtěl podělit o své zkušenosti se stavbou a seřízením házedel. Většinu časopisů zaměřených na modelaření zabírají nerozbitné stroje z EPS na kombat nebo RC házedla. Články zaměřené na házedla by se daly na prstech počítat a jedna ruka by stačila celých pět let. Pokud se vyskytnou, omezují se jen na plánek a velmi stručný popis (...je to přece každému jasné). Nepocházím z modelářské rodiny a na soutěžích nemohu vytáhnout tátův celokompozitový brus, zaletět “maximum maxů” v libovolné kategorii a hop první na bednu. Od roku 1996, kdy jsem s modelařinou začal jsem musel urazit velký kus, někdy naprosto zbytečných objevů a hledal jsem mnohokrát marně někoho, kdo by poradil ve správnou dobu to správné řešení. Tyto stránky jsou určeny těm, kteří jsou na tom stejně - staví vlastními silami a základní informace jim ve správnou dobu chybí. Také dobře vím, že každý, kdo už nějaké zkušenosti má, většinou je nějakou chvíli tají, aby si zajistil alespoň nepatrný náskok před ostatními.
Házedla jsou, ale obvykle to s čím každý kluk začíná, když staví sám a když se seznamuje s leteckým modelařením. Teprve když “vydrží”, přetrpí nějaké to množství rozbitých modelů a nasbírá nějaké zkušenosti, začne ho lákat větší rozpětí modelů, elektrický nebo motorový pohon atd. Materiálová náročnost nemusí být na samém začátku velká a stavba je také jednoduchá. Také doba od zahájení práce do zalétání je poměrně krátká a neodradí zájemce hned na počátku. Naštve teprve až destrukce špatně seřízeného modelu při prvním hodu....
Dovolím si tedy shrnout několik praxí ověřených zkušeností v následujících odstavcích, aby cesta od výroby k seřízení házedla byla co nejkratší a úspěšná.
Jako hlavní konstrukční materiál se používá balsa. Požadavky na její kvalitu jsou protichůdné. Lehkost a současně pevnost. Proto podle velikosti házedla volíme vhodnou kombinaci. Na celobalsové i konstrukční křídlo se dá úspěšně použít balsa různých vlastností. Náběžku do maximální hloubky asi 10 mm volíme z tvrdší balsy a na zbytek křídla to nejlehčí co najdeme (tvrdší náběžka je odolnější proti nárazům, smrkovou lištu na náběžce zatím nepoužívám).Tloušťku křídla volím podle toho jakou balsu se podařilo vybrat, tj. 4 až 5 mm. Na trup volím balsu tvrdší a pevnou. Smrkové lišty na tomhle místě nepoužívám. Výběr lišt, které se nekroutí a mají rovná léta, pokud nemáme jiný zdroj kvalitního materiálu než modelářskou prodejnu, je poměrně pracný a často nemožný. Na ocasní plochy používám zrcadélkovou balsu tloušťky 1 mm (maximálně 1,5 mm).
V současnosti se i v této kategorii prosazuje při konstrukci soutěžního “super brusu” uhlíková odtokovka a uhlíkem páskovaná žebra. Existují také vhodné lehké trubky vyráběné z uhlíkových pletených "punčoch". Mají průměry 2,5 až 5 mm. Hmotnost se pohybuje od 1 do 2,5 g. Nejsou však laciné, a proto je používám jen na výrobu VOP u některých volných modelů.
Na lepení modelů i na opravy na letišti používám "vteřinové" lepidlo. Je pro házedla dostačně pevné, po zaschnutí nepracuje a nemá snahu kroutit slepené díly jako například Kanagom.
V souvislosti s volbou vhodného modelu se hodně diskutuje o tvaru křídel, ale slušně létat jsem viděl jen “zužované ucho” nebo eliptický tvar křídla. Ověřil jsem si to na sérii MiniMágů, na Martinách, Moravách a dalších. Podstatný, tedy zázračný, rozdíl ve výkonech jsem nezjistil.
Nejčastější chybou začátečníků je většinou nesprávná volba rozměrů a tedy i váhy házedla pro osobu, která bude házet. Je to asi problém trvalý a v žádném kroužku, jak jsem se kdysi na vlastní kůži sám přesvědčil, není možné udělat sadu plánků vhodné velikosti úplně pro každého nového zájemce o modelařinu.
Využití osobních počítačů a scannerů problém do začné míry ulehčuje. Pomocí výpočetní techniky se dá nejen plánek nakreslit a optimalizovat v té správné velikosti velmi rychle (o tom jak to dělám se v budoucnu zmíním), ale také v měřítku vytisknout.
Osobně doporučuji příliš neexperimentovat s různými “zaručenými” typy házedel. Je potřeba si vybrat typ, který mi vyhovuje a ten “dostat do ruky”. Vyrobit několik kusů a sledovat jejich chování v termice, ve větru a klidu.
Trup musí být pevný a lehký. Nesmí se samovolně (vlivem počasí nebo v průběhu stárnutí) obýbat a kroutit. Po vyzkoušení množství různých “zaručených” receptů dělám trupy ke svým házedlům takto. Nařežu si množství balsových lišt tloušťky 3 mm a o několik centimetrů delší než má být požadovaná délka trupu. Nařezané lišty nechám nejméně několik dnů volně ležet. Vlivem prostředí se většinou mírně prohnou. Vždy z dvou kusů těchto lišt zhruba se stejně velikým prohnutím slepuji trup tak, že je vzájemně orientuji prohnutím od sebe a nebo k sobě. Doprostřed vkládám monofil, nebo zbytky skelné tkaniny. Lepím lepidlem Herkules. Na rozdíl od epoxidu, nebo vteřiňáku je celek pružný a pevný. Takto slepený celek nechám několik týdnů stárnout a vysychat. Suchý polotovar napouštím řídkými nátěry C1105 a C1037. Pokud se před definitivní výrobou trupu ještě trochu prohne je možné jej orientovat tak, aby prohnutím podporoval po vlepení do modelu přirozené kroužení vlevo (pro praváky).
Někomu se tento postup může zdát zdlouhavý a moc složitý. Nařezání lišt s dostatečným předstihem s vědomím, že soutěže začínají už v zimě, je záležitostí několika minut a polotovary mohou kdykoli spokojeně stárnout. Lepení, lakování a opracovávání nejsou časově náročné. Složitost výroby není rozhodně pracnější než marná sháňka rovných vyzrálých a nepokroucených smrkových lišt.
Křídlo z klasické balsy můžeme slepovat na rovné desce a snažit se o maximální symetrii. V šabloně zafixujeme potřebné překroucení a necháme několik týdnů stárnout. Při stavbě křídla na kterém jsou použity uhlíkové materiály je potřeba počítat s potřebným překroucením už při lepení křídla. Dodatečně nelze nic překroutit.
Při opracování polotovaru křídla doporučuji, kromě pečlivé kontroly profilu, také vážit a případná těžší polovina křídla musí být na vnitřní straně kluzové zatáčky.
Samotné křídlo lepím na trup shora a vždy se pokouším o celkový úhel seřízení 0 stupňů. Zatím nepoužívám žádné přípravky, protože mám pocit, že i stejně vyrobené kusy jsou natolik různé, že se stejně nevyhnu dalším úpravám.
Profil používám na spodní straně rovný s ostrou náběžnou hranou. Spodní stranu prohnutou napřílad podle Be6356B (viz Modelář č.3/1989) jsem sice nezkoušel, ale pro házedla používaná venku se nezdají moc vhodné.
Vzepětí používám zásadně do W, protože tak se dá lépe seřídit po hodu přechod do kluzu.
VOP a SOP. Materiál volím co nejlehčí. Aby se i lakovaný materiál samovolně nekroutil, nalepuji na konce VOP slabý proužek Modelspanu nebo Japanu.
Běžně používám nejtenší barevný Modelspan, nebo Japan o hmotnosti 12 až 18 g /m2 (čím viditelnější barvy, tím lépe - to oceníme nejen na sněhu, ale i při hledání modelu v obilí nebo vysoké trávě). Mylarové fólie různé tloušťky a provedení nejsou vhodné.
Kostru házedla je potřeba před potažením lakovat. Po potažení, celek pochopitelně také. Je pořeba si uvědomit, že soutěže se létají za každého počasí a balsa i potahový materál přijímá vlhkost velice ochotně. Seřízení se může změnit prakticky během jednoho dopadu do mokré trávy, louže nebo sněhu. Pro první nátěry, kdy je potřeba balsové díly dostatečně nasytit řídkým lakem, používám C1105. Kromě lepícího C1106 a napínacího C1107 používám jako dostatečně lehkou ochranu před vlhkem a vodou ještě C1037. Odolnost několika vrstev nátěrů (současně hlídáme hmotnost) většinou převyšuje obvyklou životnost soutěžního házedla, protože pokud dobře udělaný model neodcestuje při některé soutěži v termice neznámo kam, téměř každý před začátkem nového soutěžního období tvoří alespoň jeden model nový a tomu starému je určena funkce náhradníka co nelétá už tak často.
Na malých modelech se špatně hlídá, na větších je nějaká rezerva. Pohybuje se podle velikosti asi od 15 do 35 gramů. Model nemusí být nutně extrémně lehký, nejde pak vysoko vyhodit.
O tomto nejdůležitějším kroku toho na stránkách našich časopisů nebylo mnoho napsánu. Zájemce odkazuji na články v časopise Modelář 9/1971 str.6, Co vím o házedlech, Modelář 10/1978 str.5, Co vím o házedlech, Modelář 1/1980 str. 325, Správné zalétání - základ úspěchu, Modelář 4/1983 str. 104, Seřízení soutěžních házedel, Modelář 4/1987 str.102, Házedla, kategorie pro mladé i staré, Volný let 2/2000 str.15, Stavba a zalétání modelu házedla. Každá konstrukce házedla má trochu jiné vlastnosti a je jasné, že různé metody zalétání vedou k uspokovivému výsledku různě rychle, různě spolehlivě a jsou různě citlivé na “zahození”. Postup zalétávání, o který se pokouším já teprve připravuji.
Geniální házedlo, které udělá “maxe” samo zatím nikdo nesestrojil. Největší chyba je v začátcích způsobena víc házejícím samotným než špatnými vlastnostmi házedla. Proto je potřeba létat a zase létat..... podmínka pro získání přehledu o vlastnostech házedla je, aby byl jeden hod jako druhý. Toto je hranice, od které se teprve začíná projevovat vliv vlastní konstrukce házedla. Každý hod už není náhoda. Už jsme schopni posoudit zda je výškovka příliš malá, směrovka příliš citlivá, zda je správný úhel seřízení....jsme také schopni optimalizovat rozměry házedla pro naši tělesnou schránku.
Tento "modelářský vývoj" však může trvat značně dlouho pokud vedoucí kroužků leteckých modelářů nejsou (jak už jsem psal na začátku) ve správnou dobu na správném místě se správnou informací. Začínající modelář určitě neumí ani po postavení několika házedel pro sebe optimalizovat velikost modelu a hody jsou ještě náhodným výsledkem. Deset nebo dvacet milimetrů navíc je velmi rozhodující i když se to na první pohled nezdá. Dobré seřízení určitě pomůže prodloužit život házedla a věnovat se o to déle tréningu než výrobě nového.
Správné zalétání je nejdelší proces a rozhodně není vhodné ho provádět těsně před začátkem soutěžních letů. Doporučuji jeden zkušební hod a pak na start. V případě, že se něco nedaří, je dostatek času na opravu nebo výměnu házedla.
Sledování termiky se vyplatí jen za pěkného počasí. Je-li vítr, vyplatí se řídit se raději jeho směrem a silou.
Zatím jsem nezažil, že by byla některá soutěž odvolána kvůli špatnému počasí. To je potřeba mít vždy na paměti. Podřídit tomu již konstrukci vlastního házedla a strategii jednotlivých startů (pokud rozhodčí neurčili pro starty časový limit).
Nenechte se vydeptat tím, že každý tenista háže o trochu výš. To Vámi postavené házedlo je jistě hezčí, krásně klouže a třeba zase tenista neumí pracovat s počítačem a tvořit stránky o modelaření.
Mnou používané plánky mohu po dohodě poskytnout třeba e-mailem nebo poštou (i když doporučuji obrátit se přímo na původního autora).
Také na této části stránek se pochopitelně stále pracuje a chystám v budoucnu nějaké povídání o některých ověřených konstrukčních podrobnostech. Rady a názory těch starších a zkušenějších bych pochopitelně uvítal, ale od 4.9.2001, kdy se zrodil tento článek, se žádný takový neozval. Zase abych objevil všechno sám ....mimochodem .....předevčírem jsem vynalezl kolo na hřídeli a včera mi nějakej Veverka ukradl ruchadlo.
Poslední aktualizace dne 23.4.2003 |